ohlédnutí za rokem 2014

13. února 2015 v 15:56 | Mike
po několika měsících se vracím na blog..... hanebné, já vim :(

procházela jsem si články z předešlý, dosud kupodivu nesmazaných blogů, a vzpomínala na starý časy... :D

našla jsem loňský článek, maid marmalade- 2013, takže by bylo fajn shrnout i ten loňský rok....aka Bridget Jones!

na začátku roku jsem se rozhodla pro své budoucí povolání- budu tatérka. koncem roku mě tato představa téměř oputila, i když s ní do budoucna pořád počítám, mým větším snem je momentálně vysoká škola umělecko průmyslová, sídlící v Praze, založená v 19. století ^_^

začátkem února jsem poprvé obarvila vlasy na jinou než klasickou hnědou blond černou nebo červenou, - za celý rok jsem vystřídala nekolik barev (doma mam 11 krabiček...) myslím že pro začátek slušný výkon :)

pan Božský se dal dohromady se svou Natašou a začátkem dubna, tuším 6.4. to oznámili na fb :)

následovalo období my-little-ponny-filie, prokládané slušnýma depkama, občas do takové míry, že jsem nezvládla jít do školy, a zbytek dne jsem brečela... PECKA!

absence ve škole rostla, ale nakonec jsem nějakým způsobem doklepala 3. ročník... :)

prázdniny byly vcelku fajn, akorát jsem si vyhodila koleno, jak už jsem psala, přátelé, zábavy,.... takže trochu změna...zároveň ujasnění některých věcí, takže jsem se konečně naučila nikoho nechtít, vrátila jsem se na dobyvatele, a našla si tam pár nových přátel na pokec, po přerušení kontaktu s božským to byl velmi osvobozující krok.

srpen a září zkomplikovali už tak chaotický rok, a to tak že jistý 'Kamil' měl potřebu rozhodit můj vztah s nejlepší kamarádkou,- psala jsem to tady, no pak jsme se tak hádali mezi sebou, a skončilo to tak, že s tim hňupem odmítám mluvit :D

korunu tomu všemu dal rozmázlý maturitní ples pod alkoholovým oparem, z něhož si matně pamatuju pár okamžiků, včetně toho, kdy jsem mávala klukovi, kterýho jsem potkala jednou v životě, následně polila asi 3 lidi, a zbytek večera prožila v hluboké depresi :D

no vzhledem k tomu že jsem předpokládala že to bude smolný rok, přežila jsem ho v celku ve zdraví, takže doufám že letos se bude aspoň trochu víc dařit :D

PF 2015!!!
 

Chaotic Lovestory

29. září 2014 v 20:57 | Mike
Už jsem se dlouhou dobu neozvala, popravdě, touha užívat si bez psaní reportů z nudného života byla silnější, a přemohla mě, ale se začátkem školního roku přišla i chuť znova všechno zapisovat...
takže malá rekapitulace pro začátek-

během prázdnin si Mikie konečně užila nějakou tu srandu, nějaká ta zábava, akce s přáteli, no a jako třešinka na dortu přišel i nový vztah....
jenže všechno není tak jednoduché jak by se na první pohled mohlo jevit....
-nejlepší kamarádka se na začátku prázdnin rozešla s klukem po asi 11-ti měsících chození...co si budem povídat, byla na tom špatně. na jedné akci se dala dohromady s kamarádem...dala dohromady je silný slovo, každopádně vztah to nebyl, hollywood by to nazval přátelstvím s výhodami. jenže milá kamarádka se do onoho chlapce zamilovala, a aby neudělala po několikátý stejnou chybu, tak dotoho nacpala mě. ano opravdu ti děkuju! - kdo by snad nepocítil silnou ironii- Mikie se konečně rozhodla že absolutně nejlíp jí je samotné, než aby se zamilovala do vola, kterej ji nechce.
jenže jaká si chuť zkusit to mě přemohla. ačkoliv jsem ho zpočátku odmítala, 31.8. jsme spolu začali chodit. hned v prvním týdnu mi neváhal oznámit, že mě miluje (ano zdálo se mi to tak neskutečně brzo, že jsem nedokázala zareagovat líp, než poznámkou, na jeho střízlivý stav..)
a dostáváme se ke kameni úrazu, v poslední době těžko říct jestli mě má vůbec ještě rád, co se vrátil ze školního výletu, je jak vyměněnej, nevim jestli ho tak odpuzuje nová růžová barva na mých vlasech, nebo snad moje neohrabanost co se vztahů týče.... ale myslim si že tenhle 'vztah' pujde brzo do kytek, což jsem sice tušila už na začátku, ale nesnažila jsem se to tak moc podkopat.
paradoxně, když se člověk rozmýšlí nad tím, co k tomu druhýmu cítí, a jestli je ochoten říct něco jako 'miluju tě' ten druhej se začíná tvářit, že ho to se*e....

v sobotu jsem jela na pecka boží supr skvělej koncert kapely infected rain, mé zlatíčko mi dalo pusu jen aby se neřeklo, a neodputilo si pár jízlivých poznámek na můj nový účes... to člověka zkrouhne, když s izačíná myslet že se fakt zamilovat, a ten druhej ho takhle podkopává.... těžko se pak divit když Mikie na koncertě potká prima kluka, kterej je nehorázně podobnej panu Božskýmu, názory, chování, jistá galantnost .... a hrozně podobný oči, a co teprve, když vám dotyčný řekne, že se smějete jako jeho bývalá, a že je to strašně zvláštní, a že kdyby vám snad chtěl dát pusu tak mu máte dát pěstí,...

jak povznášející to pocit, procházet se olomoucí sama s někým jako je Božský.... nebudu lhát že mi poskočilo srdce, a jakoby se zase o trochu spravilo...

dnešní chladné přivítání mého drahého celý tento růžový sen rofoukalo do éteru, až jsem so chvilku myslela, poč jsem já Božskému č.2 tu pusu nedala.... -jo už i to se dá brát za podvod, ale když vás dokáže tak moc shodit osoba, která by měla být tou první co vás bude chytat až zakopnete....?

vztahy jsou komplikovaný, a tímhle jsem si jen ověřila, že se necítím na to, znova se jen tak bezhlavě zamilovat... ačkoliv je to krásný, mam pocit že už to snad ani nedokážu.. nebo to jen není ten, kterej by si zasloužil mou pozornost? nutno dodat, že to moje zlatíčko je uplnej můj opak, páč poslouchá metal, nechápe barevný vlasy, při zmínce o halloweenu se tvářil jako- ty ho máš ráda ? nebo- co?!tobě se líbí horory?!etc....

no tohle je fakt konec dnešní chaotic lovestory, kdyby snad nějaký čtenář věděl něco užitečnýho, názor nebo cokoliv....sem sním, beru všechno! :)

malá úvaha o světě za zrcadlem

22. května 2014 v 14:40 | Mike |  Úvahy a myšlenky
Existuje svět za zrcadlem?
Co je to zrcadlo?
- ještě ze základní školy si pamatuji, jak nám fyzikář vtloukal do hlavy, že zrcadlo je hladká vylečtěná plocha odrážející světlo. Je to jeden z pojmů optiky, a právě tu v současné době probíráme.
Otázkou však zůstává,z kterého pohledu mám tento článek napsat. Z čistě vědeckého pohledu svět za zrcadlem zůstává pouze odrážející se podobou toho našeho světa, ať se nám to kíbí nebo ne.

Jenže co když za zrcadlem skutečně existuje druhý svět? Paralelní dimenze do které se dá projít přes tenký kousek skla.
V takovém světě se může stát všechno co je tu nemožné, od běžných situací, které se stát mohly ale nestaly po iracionální a neuvěřitélné až pohádkové či hororové momenty. Každý si může svůj svět vytvořit podle libosti.

Nevíme, zda za zrcadlem skutečně neexistuje nějaká jiná realita, jedno ale víme jistě, v hmotné podobě lidského těla ji těžko navštívíme.....
 


Citové dilema

22. dubna 2014 v 17:46 | Mike
V poslední době přemýšlím víc než kdy dřív o otázce vztahů. Vždycky jsem se zamilovala, jakoby z určité potřeby, že musím, že je to povinnost.... Teď si ale říkám, jestli to za to stojí, zamilovat se jen tak do někoho, když ani nevím, jestli bych měla šanci, a co kdyby, a jestliže se to všechno pokazí?
Hrozně mě frustruje očekávání ostatních i moje, rozhodla jsem se nic nechtít a neočekávat, a ono to třeba přijde samo...

Ale co když ne?
Znáte ten pocit, kdy uděláte závažný rozhodnutí, ale ta pochybnost... Co když jsem měla volit jinak? Co když je tohle moje největší chyba? Co když...

Jednoduše se jaksi začínám bát, že se ze strachu nezamiluju, nebo alespoň k tommu všechno směřuje, následně se pak dostává otázka, jestli mít vztah s člověkem, kterýho nemiluju, a zůstane pro mě kamarád s výhodama- i když proněho budu holka..? Co v takové situaci? Je lepší být s někým, ke komu nechovám hlubší vztah, nebo zůstat sama, jen proto, že je to upřímný?
Člověk přece nechce zůstat sám, i když si kolikrát myslí že je to lepší...
Strašně mi to vrtá hlavou, odmítnout a navrhnout přátelství, nebo se tvářit že by snad něco víc..?
-mám strach znova se poddat vlastnímu snílkovství a fikci že by to mohlo dopadnout dobře, ale když to nezkusim, budu mít silné tušení že zůstanu na ocet...

Co je teda to správné rozhodnutí?
Za předpokladu, že nechci znova bezhlavě zamilovat, měla bych ,,hrát''?
vím že to zní strašně cynicky, ale bojím se znova prožívat všechnu tu bolest, které jsem se konečně zbavila, a proto možnost zamilování se v nejbližší době škrtám. proto zbývá jen ANO a NE, děsí mě představa že když se do toho vztahu nechám vtáhnout, budu to pak celý hrát, a jestliže to nebude upřímný, jak mi pak bude? bude to hrozně nefér vůči němu...
a na druhou stranu, když ho odmítnu, co potom? zůstanem kamarádi, nebo se bude tvářit že mě nezná, jako pan božský?


Mám pocit že jsem prostě ztracená, jak říkám, bez emocí by byla spousta věcí jednodušší, ale co dělat když je máme? O.o

Co byste mi poradili? Jak se v takové situaci zachovat? Jak byste se zachovali vy? Budu vděčná za každý názor :)

Po delší době- menší zpověď :)

16. dubna 2014 v 19:33 | Mike
Milý deníčku...

Po dlouhé době jsem se tu zase mihla a přináším žhavé novinky svého nezajímavého všedního života :D

stručně:
- kamarádova kapela měla vystoupení
-objevil se tam i pan božský
-pan božský, ačkoli pokaždé co jsem se na něho otočila se na mě díval, mi ani pořádně neodpověděl na pitomné ahoj...
-náhle se tam objevila jistá blond princess, kterážto v té době chodila s jinačím kamarádem, který shodou oklností taktéž vystupoval s kapelou
- v tu chvíli zapracovala intuice- pan božský si přece vždycky nabrnknul takovou slečinku, to by scházelo, aby si s ní začal, (mě absolutně nesympatická, každopádně kluci vidí věci jinak- proněho asi ideální královna ..) ona se rozejde se svým současným drahoušem, začně chodit s panem božským a my dva sirotečci si budem plakat na ramínko....
- tak jsme se dostali k mému rozhodnutí státi se vědmou, poněvadž a protože jsem výše zmiňouvanou blond princess potkala s panem božským (asi poté) jak se vedou za ruku, v tu chvíli jsem myslela že to semnou sekne.... no měla sem namále, a upřímně doufám že neskonám na srdeční příhodu.. :D
- dále jak jsem předpověděla- výše jmenovaný expřítel blond princess ráčil navštívit svého současného spolužáka/kamaráda a mého bývalého spolužáka/souč.kamaráda, a jako bych si to nemyslela i tato úchvatná diva bylo jedním z témat naší diskuze....

z myšlenkového světa:
- Mikie se rozhodla že kašle na tvory opačného pohlaví, kteřéšto považuje za idioty, přestože někeří jsou větší či menší ( ovšem nepopíra že holky jsou taktéž všechny mrchy- větší či menší)
- plánuje být s každým kamarádka, ačkoliv jí to její kamarádky absotluně nevěří a v očích mají zářivá srdíčka pokaždé co promluví s klukem
- doma se spousta věcí uklidnila (ťuk ťuk ťuk -na dřevo, aby to nezakřikla ... )
- docela se jí srovnal vztah s máti (řekněmě že po zveřejnění vztahu pana božského a blond princess se chtě nechtě sesypala, ačkoliv mu to přeje :) ...)
- dále se máti klidným způsobem dopídila že si Majký občas zapálí, a vzala to hodně v klidu- Majký spadl megašutr ze srdce :)

Mikie podezřívá sebe samu z rozštěpení osobnosti,, ačkoliv to není definitivní a zatím to není životu jejímu ani okolí nebezpečné, zdá se jí to celkem pošahané.. :D
- popravdě, občas mám pocit jako Rudy ze seriálu misfits, mluvím sama se sebou a přitom s někym uplně jiným, a pořád jsem to já a bleh... takový komplikace.. :D


No nic, měla jsem neskutečné nutkání vypsat se z událostí posledních dnů a začít s čistým štítem, nebo jinak řečeno, s čistou hlavou...
- konečně se mi v hlavě začíná rozjasňovat, za což jsem opravdu ráda, mnohé věci jsou pochopitelnější a znova se cítím alespoň trochu života schopná, pomalu uvádím jednotlivé obvody do pochodu a podržte se... o5 začínám kreslit :) sice to jde pomalu, ale jde to, vzhledem k tomu že je to z hlavy ( alespoň částečně) je to ocela velkej pokrok :)
...takže tlustá čára za špatnýma věcma, život nemusí být jen smutnej :)


----TLUSTÁČÁRATLUSTÁČÁRATLUSTÁČÁRATLUSTÁČÁRATLUSTÁČÁRATLUSTÁČÁRA----

Kam dál